Dnes se přestěhoval zpět domů a bude snad u nás zase chvíli bydlet. To hlavní je pod kapotou a kabinou, tedy strašlivý motor a k tomu poprvé také převodovka, která je na něj zpřevodovaná. Není možná úplně zpřevodovaná na Pekelníka, ale o to větší sranda to je řídit ho. Za tu cca hodinku, po kterou jsem se mohl teď večer povozit, jsem se stihl bát i vyklánět se ven za zvukem, honil jsem to po celé silnici a za jízdy zavíral spolujezdcovy dveře, které se při větší akceleraci samy (skoro)otevřou. Není divu, auto si při přidání plynu chce lehnout na bůček a radostně hrabat kolečky. Stihl jsem i obligátní konec mnoha podobných vyjížděk s Pekelníkem - volání o pomoc. Došel mi totiž benzín (palivoměr si dělá co chce) a Hanka mě musela přijet zachránit s kanystrem
Ještě to bude chtít vyladit mnohé mouchy, ale pokud se to jednou povede, bude to stroj velmi příjemný na ježdění. Rozjet se dá téměř na kterýkoli převodový stupeň a cestovní rychlost kolem 100 km/h není problém dosáhnout (spíš je problém se poblíž ní držet).
Dokonce se ani příliš nehřeje, což úplně nechápu, ale asi to bude tím, že se téměř pořád jede na volnoběh
, spolu s velice výkonnými brzdami a přesným řízením by to doopravdy musel být adrenalin. A při této váze to musí být na této rychlosti skoro hned. To je tak na bezpečnostní špalek pod plynový pedál - se špalkem pro normální jízdu, bez špalku - pro okamžité zvýšení adrenalinu v krvi. 
