Předesílám však, že to co zde budu tvrdit vyplývá pouze z toho jaké informace jsem získal a jak jsem to celé pochopil, může se stát, že něco jsem pochopil špatně. K mechanickému uspořádání, které tady trošku rozeberu by asi nejvíc řekl Karel Sláma, protože už to sám několikrát rozebral a navíc mu hlava technicky dobře funguje.
Tvrdím že ten, kdo tvrdí že Freelander je 4x4 se stálým náhonem všech kol, nemá tak úplně pravdu.
Dovolím si to vzít poněkud zeširoka, někde tady na fóru jsem četl povídání o tom v jakém poměru je rozložený kroutící moment mezi přední a zadní nápravu a taky o tom, jak se ve VCU ohřeje olej a ta pak začne zabírat. Obojí je podle mého blbost.
Převodovka ve Freelanderu, ať již automatická (JATCO), nebo manuální je vlastně stejné koncepce jako u automobilů, které mají náhon na přední kola, s tím nepatrným (!!!) rozdílem, že ve svých útrobách neobsahuje diferenciál. Diferenciál pro přední kola se přestěhoval do IRD. Schéma pohonu je následující: vnější dutá hřídel přenáší kroutící moment z převodovky do IRD, tato hřídel pohání přes převod 0.828:1 vloženou hřídel, která dále přes převod 1:1,762 pohání diferenciál předních kol a přes kuželové soukolí 1:0.553 kardanku k VCU. Převod zadního diferenciálu je 1:3.21. Pokud to dobře počítám je poměr otáček na VCU 1.0074 krát rychlejší směrem od zadní nápravy než od IRD.
(převodové poměry by měly být pro 1.8 benzín r.v. 1998)
Za předpokladu, že jedete po rovině za plné adheze, probíhá pohon auta následovně:
Veškerá trakce je zajišťována výhradně přední nápravou. Zadní náprava roztáčí přes zadní diferenciál zadní stranu VCU na 1,0074 násobek otáček přední poloviny VCU, tím dochází k tomu, že mírným třením vnitřku VCU se orientují molekuly viskozního gelu jedním směrem. Pokud dojde k prokluzu předních kol, zvýší se rychlost otáčení přední poloviny VCU a molekuly gelu slepí lamely a způsobí "uzavření" VCU.
Takže z toho vyplývá, že v případě Freelandera se vlasně nejedná za normálního provozu o 4x4, takže mluvit o rozložení kroutícího momentu na jednotlivé nápravy je vlastně blbost, protože za normálního provozu zajišťuje cca 100% trakce přední náprava, když se dostanu předníma kolama na led a zadní jsou na suchu, tak zajistí cca 100% trakce zadní náprava, když budu na ledu všema 4, tak pak se bude ta trakce blížit zhruba 50:50.

Myšlenka gelu ve VCU, který se zahřeje mi proto připadá jako blbost, už jenom proto, že kdyby to tak fungovalo, tak by VCU musela mít za normálu stále stejnou teplotu, schopnost se ohřát běkem zlomku sekundy atd....
Když VCU nefunguje, tak dochází k tomu, že se směrem od zadní nápravy snažím roztočit IRD na 1.0074 násobek otáček nápravy přední. Tento poměr bude pochopitelně ještě větší v zatáčce, kdy díky rozdílným obvodovým rychlostem kol, bude rozdíl v rychlostech otáčení na jednotlivých nápravách vyrovnán diferenciály, ale výsledné otáčky diferenciálu budou ještě v horším poměru a něco v případě nefunkční VCU musí dříve nebo později rupnout.
Ještě jedna úvaha, pokud je VCU zatuhlá, tak ten drobný nepoměr se časem dorovná tím, že se sjedou kola tak, aby na VCU nebyl rozdíl otáček. Průšvih nastane podle mého, když přehodím předek za zadek, pak bych logicky očekával, že něco rupne.
Ještě k poměrům otáček u zdravé VCU a všech kolech stejně sjetých: Jedu 120km/h při obvodu kola 2m to znamená, že při jízdě na úplné ideální rovině se každé kolo otočí 60000 za hodinu, čili 1000 za minutu. Při převodových poměrech v IRD a zadním diferenciálu to bude následující - Poloosa předních kol se točí 1000 ot./min vložený hřídel pak tedy má 1762ot./min a kardanka za IRD 3186ot./min. Zadní kola 1000 ot./min otáčky zadní kardanky 3210 ot./min. To znamená, že když lamely ve VCU připojené k přednímu kardanu udělají jednu otáčku, tak lamely poháněné od zadního kardanu se otočí o 1,0075 otáčky.
Doufám, že je to správně. Pokud někdo ví víc, tak se rád přiučím