CZECH LAND ROVER FORUM

A pohled z druhé strany. Kdo na fotce najde LR?

Včera noc u horkých pramenů, bylo to výborné koupání, jenom místí tam byli ještě v 1:00, takže žadné soukromé koupání. Teď Zekari pass, 2182 m.

Jestli projedete Zekari pass na sever, tak uplne na spodnim konci Sairme je dobry pekarstvi.

Tam nejedeme. V noci a teď tady pěkně fučí, takže to rozehnalo mraky..

Sairme pass byl super. Potom jsme našli kousek na západ Green lake. Jezero hezké, okolo půl milionu místních "letních domků" v různém stádiu rozkladu, takže najít místo na noc znamenalo zajet "za vesnici". Problém byl, že v mapách už tam nejsou cesty, a není tam signál na letecké snímky. Tak jsme to nějak projeli. V noci deštíček, takže to co bylo večer hliněná cesta, bylo ráno klouzačka. Vyjeté koleje, uprostřed často velký šutr, který jsme značkovali krytem diffu.
A k tomu hlavní cestu na Goderzi pass staví nově, takže 30 km bylo na 2 hodiny a místy i uzávěrky. Celkově výživný offroad. Bouřky se tu honí furt, jdeme v Akhaltshike do hotelu, auto na myčku a zítra zpět do Turecka a pomalu domů. Ještě dáme něco u Černého moře cestou.

Pevnost v Akhaltshike stojí za to, i když netuším, co je původní a co dostavěné okolo 2011.

Proběhla nutná očista auta, půl koleček bláta by nám zbytečně zvyšovalo váhu. Tentokrát hraniční přechod do Turecka u Vale - žadná fronta, max. 2 auta, solidní pohraničníci i celníci na obou stranách. Míříme směrem Erzurum - Kastamonu - Cide na nějaký den k moři. "Dálnice" nás vytáhla do 2550m, ale narozdíl od Gruzie, tady to i jede. Wapka stála 20 lari.

Tak jsme v Turecku. Sice včera a ráno foukalo a bylo zataženo, ale když jsme přejeli 3 passy na dálnici s výškou přes 2000m tak se udělalo hezky a nakonec jsme dojeli k Cide k Černému moři. Horko tu tedy není, aso 20°C, ale západ slunce byl nádherný. Uvidíme, jestli zůstaneme 2 noci, jsme na piknik placu, kde večer bylo plno místňáků, většina ale odjela a když před chvilkou dojela na kontrolu místní policie, tak je pozdrav "Dobrý večer" doslova vyděsil. Podobně jako když nás poslali bokem na jednom check pointu, tak policajt po shlédnutí naší SPZ začal horečně mávat, ať jedeme dál.
Opakoval se problém se spojkou - po dlouhém ostrém stoupání na plný plyn změknul spojkový pedál a auto nechtělo řadit, po schládnutí je to zase OK. Ráno kouknu, jesli se neztrácí kapalina. Spíš mám podezření, jestli se to celé jenom nerozžhavilo od výfuku a kapalina nezačala vařit. Sice jsem ji vyměnil, ale jenom v brzdách, spojku jsem neřešil.

Rad to čtu:) je to super. Prosimtě chci se zeptat jak spite? 2 dole a dva nahoře? A otázka zní jak se tam vejdete? Nebo někdo spí v te rakvi na zadnim kole?

Přesně, pojízdný mezonet. Ve stanu 2, v autě 2. Stan je 220x160cm, takže se tam vejdou i 3, ale 4 už ne. V autě to má po roztažení 200x130cm, takže se tam vejdou 2. Blbé je, že se vždy musí všechno z auta vyskládat, aby se dalo roztáhnout spaní, a potom naskládat zpět, aby to nezůstalo přes noc venku.

Tak už jsme skoro v Srbsku. Včera noc kousek před Edirne, kde jsme se potkali s Ondrou, předevčírem na místním piknik placu pod borovicema. To jsme si stejně jako místňáci udělali i ohníček, aby večer přijeli místní hasiči v pick-upu, a s fůrou omluv nám ohýnek uhasili. Alespoň víme, že hasiči v Turecku mají majáky jenom červené. Ráno jsme si rychle prohlédli národní park sedmi jezer. Jezírka hezká, ale zrovna se tam začali sjíždět místňáci na piknikování, tak jsme pokračovali. Cestou tam jsme měli jet přez most, který tam ale nebyl vůbec, tak jsme chtěli na druhý, z něj zbyly zbytky, tak jsme museli po místní provizorce. Ono se tam celým údolím prohnala velká voda a vzala si tu a tam kus silnice nebo most.

Včera hranice Turecko Bulharsko 3,5h, dnes Bulharsko Srbsko necelé 3 hodiny. Oboje a slunci a s pekelným teplem. Jinudy to ale nejde. Samozřejmě na Bulharské straně se měnila směna, takže jsme si 10 minut počkali vedle zavřeneho okénka. Na druhou stranu, celník nás potom jenom odmávnul, takže to nevadilo.
Vedlejši efekt - TD5ka má tepelnou regulaci napětí alternátoru. Po nastartování při cca 20°C dává 14,5V, za jízdy při okolních 28° to spadne na 14V, v koloně na hranicích, kdy všechno bylo totálné.přehřáté to padalo na 13,4V.

Tak uz ste doma???

Skoro, momentálně v Móru na oběd. Včera dvě čekačky v Srbsku na mýtnicích a potom ještě 1,5h na hranicích Srbsko Maďarsko. Takže za celý den víc než 5 hodin načekáno ve frontách. Zapíchli jsme to v lese kousek za hranicema. A aby to nebylo moc jiné, než v minulých letech, tak nám sice nepršelo, ale blesky lítaly v dálce přes celý obzor.

MadTom píše: ↑05 srp 2023 12:37 Skoro, momentálně v Móru na oběd. Včera dvě čekačky v Srbsku na mýtnicích a potom ještě 1,5h na hranicích Srbsko Maďarsko. Takže za celý den víc než 5 hodin načekáno ve frontách. Zapíchli jsme to v lese kousek za hranicema. A aby to nebylo moc jiné, než v minulých letech, tak nám sice nepršelo, ale blesky lítaly v dálce přes celý obzor.

Vcera v noci vyrazil do Gruzinska za Ondrejom s ktorym si sa stretol aj Juriček.... Dnes uz spi kdesi v Bulharsku.

Jo jo, setkání bylo fajn.
Jestě k hranicím Srbsko Bulharsko, jeli jsme přes přechod Subotica, protože dálniční Horgoš umí být peklo na mnoho hodin. Tady bylo dost aut, ale snažili se, Maďaři brali 2 řady protisměrem. Nejlepší byl maďarskej celník, když jsem še otevřít kufr, a on se předtím ptal, kde je bagáž (kufr, střešní stan, bedna na rezervě), tak jsem mu řekl že všude. Smál se, i když jsem ten kufr otevřel. Potom se jenom zeptal, odkud jedeme, po sdělení, že z Gruzie, jenom mávnul rukou, ať jedeme.

Tak jsme doma,.dokonce s jednodenni rezervou, která nakonec nebyla potřeba. Najeto zhruba 9000 km, nejhorší dálnice začaly u hranic s ČR, kde si policie udělala jakési hnízdo a za drobného deště je zalezlá ve dvou autech, nic nedělá, aby všichi ostatni museli zbytečně brzdit do jednoho pruhu. Asi je toto zúžení nějaké bezpečnostní vylepšení provozu na dálnici. Zácpy okolo Brna a Prostějova nekomentuju, dají se možná porovnat se zácpou okolo Gyoru v Maďarsku. Jinde jsme zácpy zažili jenom na hranicích nebo mýtnicích. Když byl někde v Turecku check point, a začalo se to ucpávat, tak hned minimalizovali kontroly na náhodné, aby nevznikla zácpa.

Hlavně nohy nahoru, tempomat je sice fajn, ale, posledních 200 km bylo v dešti a hustém provozu, takže se muselo doopravdy řídit, celkem rozdíl od širokých silnic v Turecku.

Tak jsem trošku zpracoval záznam a GPS a tady je výsledek. 9529 km, nejvíc během jednoho dne 893 km a průměrem (včetně přestávek) 56 km/h.
Oproti loňskému výletu "jenom" do Turecka musím říct, že Gruzie je o velkej kus dál. Tam kde vloni v Istanbulu jsme byli už na konci přesunu a začalo to být "zajímavé", jsme letos byli jenou kousek za půlkou přesunu.
Jednotlivé body v mapě odpovídají začátku nebo konci daného dne.