Výlet do Polska byl skvělý a jela by tam moje posádka i já hned zase a to na delší dobu.

Vyrazili jsme s Wolfeem v koloně z Brna někdy po sedmé hodině ve středu ráno.
V Králikách jsme si dali zastávku ve vojenském muzeu a pak jeli dál v podstatě bez přestávky, Ve Wroclavi jsme se kousli na jednom kruháči asi na 2 hodiny, což byl jediný zádrhel cesty tam, kterou jsme nakonec ukončili po cca. 14 hodinách. Byl jsem rád, že jsme se s Leonou střídali.
Překvapil mě celý průjezd Polskem, čekal jsem asi trochu větší divočinu, ale naopak jsme během cesty narazili na opravené či opravující se silnice, města a vesnice kombinující historická stavění s novou zástavbu obvykle přirozenějším způsobem než naše "šmoulí" předměstí, snad každých 10 km na prvotřídně vybavené benzinky a moderní vozový park, kdy maluch byl daleko vzácnější než u nás "chrchla". Zastyděl jsem se, jak člověka bez osobní zkušenosti ovlivňují stereotypy.
Čtvrtek pak začalo fungovat to kouzlo, zřejmě dané lokalitou, počtem a složením účastníků a pro mě i pocitem úspěchu, že Range zvládl aspoň jednu cestu.
Kompletní česká squadra jela k moři, které mělo nádherných 15 stupňů, bylo hodně osvěžující.
Pátek jsme vyrazili s Martinem na hrad neskutečných rozměrů Malbork - prohlídka svižným tempem bez průvodce trvala bezmála 3 hodiny a stála za každou vteřinu.

Následně jsme cestou zpět prohlédli Gdaňské Staré Město a zastavili se u nového stadionu kde mě překvapil turistický ruch a dobré jídlo v restauraci. Vzhledem k pohnuté historií je dnešní krása tohoto města až neuvěřitelná.

Pátek byl zakončen návratem do kempu k ohništi a kytaře mezi již prakticky plný počet účastníků .
Pak začala sobota a vlastní sraz, který teda zanechal upřímně trochu rozpačité pocity u mě. Krom toho, že hlavní organizátor Robert jel prakticky na celý dopoledne někam vracet kajaky, jejíž půjčení nabízel v pátek, tak se díky již zmíněnému rozhodnutí k přesunu greenlane na pozdní odpoledne a následné bouři v tu dobu vlastně žádné ježdění krom těch tři her nekonalo. Hry ale všechny pobavili a užívali jsme si to, navíc se díky tomu opravdu seznámili všichni účastnici a bylo to skvělé odpoledne.
Večer se počasí umoudřilo a posezení u ohně bylo opět příklad mezinárodní komunikace.
Díky pomoci jiných jsme trochu vytunili stan, aby vydržel i takové bouře, který nás tam provázeli a prospali noc před odjezdem v klidu.
Nedělní ráno pak balila Neklanova posádka a my jsme s Martinem čekali ještě na slíbené trička, které ale opět ze záhadných důvodů nedorazili, místo toho jsme obdrželi každý jednu plastovou krabici a vyrazili směrem do Brna, kde už jsme jeli každý po svém, přece jen kvůli LPG stavím častěji, a navíc jsme si ještě prohlédli centrum Poznaně. Bez té zastávky jsme tentokrát jeli nějakých 12 hodin a přes veškerou snahu polských silničářů je prostě nekonečné pocukání z vesnice do vesnice úmorné a na příště bych si to určitě rozhodil na dva dny. Takhle je to hodně na krev a člověk cítí ty promárněné zastávky okolo trasy, na které by se rád podíval.
Výlet to byl krásný, sraz to byl pěkný, ale jako školení na jinou LR-akci kde jsme se chtěli i poučit pro sraz v Lysicích, jak se to dělá u sousedů, to teda byl trochu propadák, protože bych si jako organizátor nechtěl vzít na triko to, že úplně chybí hlavní bod programu - 400km greenlanu a suvenýr z akce, který přece jen dělá i velkou část startovného, prostě nebyl dodán, a upřímně nečekám, že by letos dorazili poštou. Byť určitě velká část trasy byla pod vodou považoval bych za samozřejmost mít tzv. plán B. Na příští rok Robert chystá změny, např se má greenlaning odehrávat ve vojenském areálu. Myslím, že Robert měl i trochu štěstí se složením obecenstva, věřím že účastníci z jiných zemí, např. Německa, kde offroad je ještě mnohem omezenější než u nás, by absence ježdění po nezpevněných cestách asi trochu naštavala, ale to je už domněnka, která naštěstí nenašla naplnění a my jsme si to všichni užili i bez té tečky na takovém srazu.