Tak jsme se vrátili z expedice po Banátu, Rumunsko opět nezklamalo.
Nakonec jsme jeli jen sami dva, je pravdou, že bylo pár situací, kdy by se ještě jedno auto v záloze hodilo, ale nakonec jsme to zvládli. Jeden domorodec nás poslal do lesa, že se za ním dá kempovat, ale už nám neřekl, že tam jezdí Lakatošem a ta louka je pět kilometrů. Tam to bylo z chlupem a když jsme tam dorazili na místo, tak jsme zjistili, že louka je zarostlá jak džungle, tak otočka a zpět. Při zpáteční cestě mi to sjelo do koleje a zůstal jsem vyset na oplechování, po pojíždění tam a zpět jsem vyhrnul tři kotouče hlíny a zahnojení až po okna jsme dorazili zpět do Bigaru, ale to předbíhám pěkně popořádku.
Naše expedice začala v Dědince Gernik, odsud jsme první den vyrazili na pěší výpravu Petrovym mlýnům, kempovali jsme u penzionu 100, původně jsme se měli druhý den přesunout do dědiny Rovensko po silnici ale zdejší pán nám ukázali cestu přes planiny polními cestami. Druhý den jsme vyrazili zkratkou přes planinu směrem na Rachita, potom lesními cestami do Rovenska odtud lesní cestou na Liubcova a dal na Bigar a Eibental. Další cesta vedla po silnici kolem Dunaje. Projíždíme kolem vytesané tváře Decebaluse ve skále do Orsové. Tam jsme absolvovali Offroad v délce 84 km nad Orsovou. Při zpáteční cestě jsme narazili na solidní tábořiště za Illovitou, u řeky Bahna. Další den jsme absolvovali cestu La blanitá, Globu Craiovei, do další české dedinky Šumice. Z Šumice jsme jeli další Offroad po modré turistické do dědinky Putna. Pokračujeme k vodopádům Bigăr přes Bozovici. Další Offroad jsme jeli údolím řeky Nery, od Poneasca až do Marila, docela náročným terénem. Následně jsme pokračovali do poslední české dědinky jménem Svatá Helena kde jsme se zrovna natrefili na sraz rodáků spojený s posvícením. Díky tomu že jsme oproti plánu na absolvované trase ušetřily dva dny tak jsme se rozhodli že nepojedeme zpět po dálnici ale oklikou pojedeme přes hory směrem na Oradea. Cestou jsme absolvovali výjezd na Muntele Mic 1800 m nad mořem,s úžasnými výhledy na okolní vrchy Poiana Marului v Národním parku Retezat. Spli jsme U Řeky Sebes před dědinkou Borlová, kde nás jako na každém místě kde jsme spali navštívili psi jelikož jsme byli již připraveni oproti první expedici, a měli jsme k sebou krmení pro psy tak jsme měli kamarády na celou noc, hlídali nám perfektně naše auto a dávali vědět když se někdo nebo něco blížilo. Jak jsem předpokládal tak žrádlo a vlídné slovo vždycky vyhrálo nad klackem a kamenem, všichni toulaví psi s námi byli doposud kamarádi. Potom jsme pokračovali k jezeru Lacul Surduc a dál k vodopádum Boiului, kde je super tábořiště. Již Cestou sem se nám začal projevovat únik brzdové kapaliny. Další den kdy jsme vyjeli z tábořiště, už po několikáté sem doléval kapalinu a ta závada se projevila naplno. Když jsme odjížděli od tábořiště a přijeli jsme do dědinky Bratca, tak byl pedál na podlaze. Po chvíli jsme narazili na dva mladé chlapce, kteří nám ochotně pomohli. Zajeli jsme na rampu a zjistili, že je proklepnutá trubka k pravému přednímu kolu o výfuk, hoši zajeli pro kuličku, ucpali jsme na ABS výstup k pravému přednímu kolu, a zatím bylo opraveno. Poblíž této vesničky bydlí Čech, jmenuje se Dan, oni ho znali, zavolali mu, a on ochotně vše zařídil a překládal nám. Dan s těmito chlapci nám opravdu pomohli. (platím docela tučný pojištění ale Češi to předají na Rumunskou stranu a jste v pr.., jelikož neumím Rumunsky tak se s nimi na nic nedomluvím, ani nevěděli kde jsme, nakonec to Dan zrušil, stejně by dojeli asi až večer.)Původně jsme mysleli že auto opravíme v Oradea v servisu, ale nakonec jsme těch 1000km dojeli až domů a druhý den jsem to s kamarádem opravil tyhle auta byly na svolávačkach kvůli těmto trubkám a nějaký blb jí tam dal tak blbě jak předtím takže klepala o výfuk a prodřela se. Co říct závěrem: opět se potvrdilo, že Rumuni jsou milí kamarádští a ochotní, v nouzi se snaží pomoct, což nám tady chybí, a docela nám tady chybí i hrdost na svůj národ. Celkem jsme ujeli 2700 km, v Rumunsku jsme na silnicích nestály déle než 5 minut, nepotkali jsme tam jedinou havárku jako už předtím tím jak jsme přejeli přes maďarskou hranicí tak se vše změnilo zácpy havárky běžný jev až domů. První expedice byla 13 dnů a druhá sedm, celkové náklady na obě expedice byly nižší než týdenní dovolená v Chorvatsku. Kam na dovolenou příští rok, tak v tom už mám jasno.


- 1 (1).png (195.07 KiB) Zobrazeno 6650 x